Lidstvo uctívalo štěstí a přízeň osudu již od úsvitu civilizací. Ve starověkém Řecku byly spojovány s bohyní Tyché (Τύχη), zatímco ve starověkém Římě — s bohyní Fortunou.
Jméno druhé z nich je dnes známé každému a lze jej považovat za významovou analogii (téměř synonymum) slov „štěstí“ a „osud“.
Fortuna a její kolo
Slovo „fortuna“ pochází ze starořímské latiny a znamená doslova „osud“. Původně bylo spojeno s kultem Fortuny, který vznikl dávno před rozkvětem Římské říše, pravděpodobně v Latiu mezi italskými kmeny, v období od 10. do 7. století př. n. l.
Je možné, že Latinové tento kult uctívali již před svou migrací na Apeninský poloostrov a přinesli si tuto tradici s sebou. Přímé důkazy chybí, ale je známo, že Fortuna byla ve starém Římě uctívána již v 6. století př. n. l. Důkazem je starověký chrám, který mezi lety 578 a 534 př. n. l. postavil šestý římský král Servius Tullius na břehu řeky Tibery.
Zpočátku Fortunu uctívali zemědělci, kteří každoročně 24. června slavili svátek Fortis Fortunae. Věřilo se, že přízeň bohyně přináší příznivé podmínky pro bohatou úrodu: dobré počasí, srážky a záplavy řek. Později tento zvyk převzali také pastevci, neboť i jejich blahobyt závisel na úrodnosti pastvin.
Ve stejném období v Římě již existovala bohyně sklizně a plodnosti — Ceres, což zpochybňuje římský původ kultu Fortuny. Pravděpodobně byl tento kult převzat od italských kmenů nebo starých Řeků a vyvíjel se paralelně s tradiční římskou mytologií.
Pozdní římská Fortuna
Přesné datum vzniku kultu Fortuny v Římě není známo, ale v době svého vrcholu byla bohyně osudu a štěstí nesmírně populární. Po celém území bývalé Římské říše byly nalezeny tisíce oltářů a kaplí zasvěcených Fortuně, stejně jako desítky tisíc obrazů a rytin objevených při archeologických vykopávkách.
Podoba bohyně osudu byla vyobrazena na starověkých mincích, domácích potřebách, řemeslných výrobcích a domácích oltářích. Počtem přívrženců mohla být Fortuna srovnávána s Merkurem — bohem bohatství, obchodu a zisku.
Za zmínku stojí, že Fortuna byla součástí kultu římských císařů pod jménem Fortuna Augusta. Zvláštní úcty se jí dostalo v roce 19 př. n. l. — po vítězném návratu Octaviana Augusta z východu.
Bohyně bývala často zobrazována s rohem hojnosti (cornucopia) a kolem osudu, obklopená dalšími personifikacemi: Felicitas (štěstí), Hilaritas (radost), Concordia (soulad), Fides (věrnost). Od 1. století n. l. byla Fortuna často zobrazována společně s Isis — bohyní ženskosti a mateřství.
Kromě starověkého chrámu Servia Tullia na břehu Tibery ze 6. století př. n. l. byly později Fortuně zasvěceny další velkolepé chrámy. V roce 194 př. n. l. byl postaven chrám Fortuny Primigenie, v roce 180 př. n. l. chrám Fortuny Equestris a v roce 101 př. n. l. chrám „Štěstí tohoto dne“ (Fortuna Huiusce Diei).
Sláva bohyně osudu přežila i pád Římské říše. Kult se rozšířil po celé západní Evropě a neoficiálně přetrval během celého středověku. Ani v novověku nebyla zapomenuta — asteroid objevený v roce 1852 byl pojmenován Fortuna.
V dnešní době se slovo „fortuna“ spojuje spíše se štěstím a osudem než s antickou římskou bohyní. Kolo štěstí (ruleta) je symbol, který zná každý návštěvník kasina, a výraz „miláček Fortuny“ označuje člověka, kterému se daří ve všem.
I v digitální éře spoléhají mnozí lidé po celém světě více na štěstí než na zdravý rozum a přesné výpočty. Rčení „svěřit se Fortuně“ pravděpodobně nikdy nezestárne, i když dnes roli bohyně často přebírá generátor náhodných čísel.