Lidstvo na úsvitu civilizací uctívalo štěstí a štěstí, které byly ve starověkém Řecku ztotožňovány s bohyní Tyche a ve starém Římě s bohyní Fortunou.
Jméno toho druhého zná dnes každý a lze jej považovat za sémantickou analogii (prakticky synonymní) se slovy „štěstí“ a „osud“.
Štěstí a její kolo
Slovo „štěstí“ je starořímského původu, doslovně přeloženo z latiny jako „osud“. Zpočátku byl ztotožňován s kultem Štěstěny, který vznikl dlouho před rozkvětem Římské říše, pravděpodobně v Latiu mezi Italy, v období od 10. do 7. století před naším letopočtem.
Je možné, že Latinové tento kult uctívali ještě před migrací na Apeninský poloostrov a přinesli si tuto tradici s sebou. Neexistují žádná spolehlivá fakta, která by to potvrdila, ale je s jistotou známo, že Fortune byla uctívána ve starověkém Římě v 6. století před naším letopočtem. Potvrzuje to starověký chrám, který postavil šestý král starověkého Říma - Servius Tullius na břehu řeky Tibery - v období od 578 do 534 před Kristem.
Zpočátku farmáři uctívali Fortunu a každý rok 24. června slavili Fortis Fortunae. Věřilo se, že úspěšná kombinace okolností vedoucích k bohaté úrodě závisí na přízni bohyně: teplé počasí, srážky, říční záplavy. Později tradici bohoslužeb převzali pastevci, jejichž bohatství také přímo záviselo na úrodnosti pastvin.
Přibližně ve stejném historickém období měl již starověký Řím svou vlastní bohyni úrody a plodnosti - Ceres, což zpochybňuje římský původ Fortuny. S největší pravděpodobností byl tento kult vypůjčen od Italů nebo od starověkých Řeků a vyvíjel se paralelně s tradiční starověkou římskou mytologií.
Pozdní římské bohatství
Jak a kdy kult Štěstěny ve starověkém Římě vznikl, není s jistotou známo, ale v době jejího rozkvětu byla popularita bohyně osudu, bohyně štěstí, obrovská. Po území bývalé římské říše jsou roztroušeny tisíce oltářů a kaplí zasvěcených Fortuně, stejně jako desítky tisíc obrazů a rytin nalezených na archeologických nalezištích.
Tvář bohyně osudu byla vytištěna na starověkých mincích, na domácích potřebách, na výrobcích řemeslníků, na domácích oltářích. Co do počtu obdivovatelů lze Fortune srovnat s Merkurem, bohem materiálního bohatství, obchodu a zisku.
Za zmínku také stojí, že Fortuna je zahrnuta do kultu starověkých římských císařů pod názvem Fortuna Augusta. Zvláštní úcty se jí dostalo v roce 19 př. n. l. – po vítězném návratu Octaviana Augusta z Východu.
Bohyně byla často zobrazována s rohem hojnosti a kolem a obklopena dalšími personifikacemi: Felicitas, Hilaritas, Concordia, Fides. Počínaje prvním stoletím našeho letopočtu byla Fortuna často zobrazována s Isis, bohyní ženskosti a mateřství.
Kromě starověkého chrámu Servia Tullia, postaveného v 6. století před naším letopočtem na řece Tibeře, byly později Fortuně zasvěceny i další majestátní chrámy. V roce 194 př. n. l. byl postaven Chrám Fortuna Primigenia, v roce 180 př. n. l. Chrám Fortuna Equita a v roce 101 př. n. l. Chrám štěstí tohoto dne.
Sláva bohyně osudu pokračovala i po pádu Římské říše. Kult se rozšířil po zemích západní Evropy a neoficiálně existoval po celý středověk. Nezapomněli ani na bohyni v období New Age a na její počest pojmenovali asteroid objevený v roce 1852.
Slovo „štěstí“ dnes není častěji spojováno se starověkým římským božstvem, ale se štěstím a osudem. V každém kasinu je kolo štěstí (ruleta) a výraz „miláček štěstí“ je ve společnosti pevně zakořeněn, což znamená šťastlivce, který má štěstí ve všech snahách.
Navzdory přechodu do digitálního věku se obrovské množství lidí na celém světě stále spoléhá více než na zdravý rozum a přesné výpočty, ale na štěstí. Zdá se, že výraz „důvěřovat štěstí“ nikdy nezestárne, i když dnes roli bohyně stále více hraje randomizér neboli generátor pseudonáhodných čísel.
